Často bývají zcela nečekané akce těmi nejlepšími. A už od prvního okamžiku víte, že vás čeká cosi neobyčejného. Vše začalo sotva pár dní poté, kdy Víla přidala panství do skupiny „Hlídání farem“ na FB. Zde se potkávají jak majitelé farem/statků/usedlostí, kteří uvítají pomoc či pohlídání (aby si alespoň někdy v roce mohli odpočinout na dovolené), s lidmi „hlídači“, kteří se rádi podívají na nová místa a za bezplatný nocleh (při práci často i stravu) pohlídají nebo pomohou.

Onoho osudného večera najednou Víle zavolalo cizí číslo a po zvednutí hovoru se ozvalo zhruba toto: „Ahoj, Vílo. Jsme Jirka, Terezka a pejsek Indigo a našli jsme vaše panství přes Hlídání farem. Pojedeme zrovna kolem, tak bychom vám rádi pomohli. Můžeme dorazit po neděli (byl, tuším, pátek).“ Tak lehce a přirozeně, že bylo hned domluveno 🙂

Kapřík na rovince

V pondělí ráno dorazili všichni tři společně v pojízdné rybě, tedy Kapříkovi, jak se jmenuje Jiříkova obytná avie. Našli jsme pro něj pěknou rovinku na spodní terase u domu, kde bez obtíží zaparkoval, a šli jsme se seznamovat.

Během snídaně jsme se dozvěděli, že Jirka v Kapříkovi žije už pár let, cestuje různě po světě a pouští se od dobrodružných výprav, přes sezónní práce po dobrovolnické projekty. Terezka zatím studuje v Olomouci a mimo jiné právě píše práci na rodové statky. Jelikož také hledají nějaký „svůj kousek země“, byli jsme pro ně jasnou volbou.

Jirka na hraně

Dopoledne jsme společně prošli celou zahradu, poznávali se a sdíleli příběhy; odpoledne pak vylezli do podkroví a začali s přípravou pochozí podlahy. Klobouk dolů před Terezkou, která nám pomáhala i přes obavu z výšek a odmítala slézt dolů i přes opakované nabídky. Večer po uspání Skřítka probíhal v duchu deskových her a dobrou noc jsme Terce s Jirkou popřáli s pocitem, že vyprovázíme dávné přátele místo lidiček, co známe jen jediný den.

Terezka měří délku potřebných špalíků

Následující den jsme pokračovali s podlahou – Víla s Terezkou nosily prkna k domu a Rytíř s Jiříkem je vytahovali nahoru a pokládali přes trámy. Za pár hodin bylo hotovo a opět zbyla spousta času na zábavu. Jak vidno, aby dílo přibývalo není tak nutná dlouhá pracovní doba, jako spíš dobrá společnost s ochotnýma rukama. Vlastně i pomocné tlapy přišly vhod, protože Indigo s Matýskem se zabavili vzájemně 🙂 (Indigo se slepičkami si na sebe během chvíle zvykli, takže vše probíhalo v klidu a pohodě pro všechny zúčastněné).

Podzimně zimní les

Středa byla vyhrazena výletu po okolí a procházce kolem hradu Houska. Po deštivých dnech konečně vylezlo sluníčko, takže se les i skály obrostlé mechem ukázaly našim hostům v plné parádě. Lezli jsme po stráních nahoru i dolů, hovořili o druzích domů a vázali věnečky z břečťanu na Vílino divadelní představení. Jirka s Terezkou plánovali navštívit ještě Terezčina známého, žijícího přes pár kopců od nás. Nakonec byl ale noční pochod odložen ve prospěch uťapaných nohou a také pro možnost, že nás vezmou zítra s sebou.

Rytíř, Víla, Indigo a lesní skřítci 🙂

Poslední společný den jsme upekli chleba (pro nás i cestovatelům na další pouť), pohráli si s Indigem a po potvrzení, že smíme přijet všichni, jsme vyrazili směr „noví známí“. Vskutku „za pár“ kopci na nás čekal svět podobný tomu našemu. Mirek s Luisou také hospodaří na 3ha v duchu permakultury a samozásobitelství, žijí v maringotce už 12 let a zajímají se jak o sázení starých ovocných odrůd, tak o svobodné vzdělávání a žití. Loučili jsme se pozdě večer, bohatší o další spřízněné duše a vděční za vše – pomoc, sdílení i společné veselení.

Jirko a Terezko, moc děkujeme. Bylo nám ctí mít vás s Indigem a Kapříkem jako hosty a kdykoli budete mít cestu kolem, rádi vás uvítáme znovu 😉

Fallon&Ronis&Matýsek


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *