Za třicet let, co se věnuji kamnařině, jsem měl příležitost pracovat s historickými kachlemi, opravovat sporáky i kamna stará několik generací, dokonce stavět topidla na hradech a zámcích. Pokaždé je to jedinečné – z každého kousku materiálu nebo prostoru dýchá minulost a vypráví příběhy o životě předků těm, kteří umějí naslouchat.
I tentokrát to bylo výjimečné. Na žádost Jarošova muzea umění jsme se ženou vyrazili zachránit kachlová kamna z klasicistního domu v Josefově u Jaroměře. Bílá sloupová kamna zavazela plánované rekonstrukci bytu v moderním stylu a proto musela co nejdříve pryč.
Kamna v původním domově
Muzeum zajistilo odborného garanta i pár pomocníků k ruce na balení a nošení a tak jsme se mohli v klidu pustit do kamnářské práce. Kachle bylo nutno očíslovat, odpojit kouřovod a pak začít hezky opatrně od vršku rozebírat. Naštěstí byla kamna stavěná pěkně postaru “na hlínu” a práce šla hezky od ruky. Odškrábnout spáru, uvolnit kachli a drátek, očistit, zabalit, rozebrat tahy, vytřídit použitelný materiál, ostatek vyhodit do připravených pytlů… Výše zmíněnými činnostmi jsme strávili většinu dne, který byl nakonec korunován úspěšným rozebráním, zabalením a odvezením celého topidla včetně zachovalých pálených cihel do depozitáře muzea ve Stráži pod Ralskem.
Svislé tahy
Proč právě tam? Protože celá akce v Josefově souvisela s chystaným otevřením prvního prohlídkového okruhu na zdejším zámku Vartenberk. A kamna měla být součástí expozice.
Pořádek urychlí práci
Trvalo dalšího půl roku, než byl prostor pro stavbu připraven, a za krásného předjaří v únoru 2024 jsme se pustili do opětovného sestavování kamen na novém místě. Ze všeho nejdůležitější bylo vše znovu pečlivě roztřídit a důkladně očistit kachle nejen z lícové strany, ale zejména od “futrování” (rubová výplň kachle tvořená většinou mazanicí z jílu a kousků šamotu, v tomto případě bobrovkami – pálené střešní tašky). Vzhledem ke křehkosti glazury šlo o zdlouhavou práci, která ale přinesla nečekané ovoce. Pod nánosy hlíny se skrývalo jméno kamnářského mistra a v reversu i rok výroby kachlů (pravděpodobně i stavby kamen) – 1869.
Kamna tedy vznikla ve stejné době, kdy v Brně poprvé vyjela koňmi tažená tramvaj a kdy v českých zemích sílilo národní obrození, které vyvrcholilo obnovou české státnosti. Přečkala obě světové války včetně období terezínského ghetta a bez úhony prošla čtyřmi republikami až do dnešních dnů. Není divu, že jsme měli co chvíli neodbytný pocit, že nám pod rukama promlouvají dějiny.
Při slavnostním otevření zámku
Kamna byla znovu sestavena jako zcela funkční. Budou-li komíny na zámku někdy opraveny a vyvložkovány, možná se tak návštěvníci dočkají i vyhřátého “Hartigovského salonu.”
Jako třešnička na dortu přišla možnost podílet se na slavnostním otevření prohlídkového okruhu a vlastně celého zámku, jenž byl více jak tři desetiletí pro veřejnost uzavřený. A jak? No přeci tancem! Kamnáři totiž tančí. A nejraději historické tance – třeba zrovna z druhé poloviny 19. století 🙂
Mistr s mistrovou a tanečníky
Doufám, že na zámku najdou kamna spokojený nový domov. Občas se zajedu podívat, jak se jim daří. Třeba v červnu při historických slavnostech a bitvě o Vartenberk. Vždyť je to krása vidět dílo kamnářského řemesla živé i po 154 letech…
Letošní kontrola: Vše jak má být!
Fallon&Ronis
0 komentářů