14.-16.10.2016
Jeden míní a život mění, dalo by se říci. Ale rovněž platí, všechno jde, když se chce a sejdou se ti správní „lidé“ (bez ohledu na rasu 😉 ).
Přes pracovní a jiná vytížení, navzdory dalšímu odkladu mulčování a orání kvůli mokré trávě, bez ohledu na čekaná i nečekaná překvapení se od pátečního odpoledne začali sjíždět dobrodruzi z různých koutů české země: panoš Franta ze Žďáru a toho času na Hradci, pan Petr z Rudné, pan Ivan a paní Jitka z Libiše. Nu a naše maličkosti ze Znojma/Libiše/Housky a toho času na Neratovicích. Celkem tedy čtyři chrabří mužové, dvě odvážné ženy a jedno neméně statečné nemluvně. Na první pohled skromná skupinka přijala svěřený úkol s vervou a zápalem hodným obdivu.
Hlavní cíl představovalo pokácení a zpracování staré třešně a 52letého smrku stojících na místě budoucí tvrze. Jakmile zaskřípal brousek o řetězy pil, ujala se Jitka zodpovědně role chůvy a před budoucím lomozem vyrazila ochránit svěřence do příkrovu lesa. Matýsek jí významně pomáhal usilovným spánkem. Mezitím zbylí hrdinové rozebrali a odklidili část oplocení, připravili lano, nástroje a, rozloučivše se s oběma stromy, roztočili kolo smrti a znovuzrození.
První políbila tvář země třešeň. Hladce a čistě klesla do trávy. Z jejího těla poté muži odebrali příslušnou část, z níž, dá-li Štěstěna, vznikne jednoho dne harfa. Duše této sladké dámy tak bude moci žít a znít mnohá další staletí ve vílích písních. Ostatek jistě náležitě vychválí každý, kdo ochutná uzenářské lahůdky vykoupané v třešňovém dýmu.
Sousedku brzy následoval i přibližně dvaceti metrový dlouhán. Do poslední chvilky držel hlavu vzpřímeně a klesl jako král, ověnčen šiškami a stříbrným jehličím. Z jeho paty vytvoří Rytíř s Vílou čajový stolek, aby zachovali atmosféru klidu, kterou kmen šířil po okolí.
V tomto duchu si smrkové pohody za pár let užijí i hosté v podobě tepla z kamen vyprávějícího příběhy o kokořínských zimách.
Řezání, roztloukání klíny, štípání, odklesťování, drcení, převážení a přenášení pak zabralo zbytek víkendu. Víla pouze označila hranici hradeb, na jejichž stavbu dojde při příštím setkání.
A co zábava, ptáte se? I na ni došlo 🙂 Páteční pouštění draka a procházku pod hvězdami v sobotu nahradilo posezení u ohně a taktéž proběhl úspěšný lov na praváky, babky a jiné druhy jedlých hub z naší obory. Celé setkání pak zakončilo obřadní zakopání špagetového boha (těch špaget bylo po bramboračce zkrátka trochu moc…).
Zbývá jen poděkovat zúčastněným za úžasnou pomoc, milou společnost a krásné chvíle. Budeme se těšit zase příště na shledanou. S vámi i s vámi ostatními 😉
Fallon&Ronis
0 komentářů