Máme husy. A, věřte nevěřte, příběh o záchraně Říma byl určitě pravdivý. Husa je totiž naprosto spolehlivé poplašné zařízení. Stačí, aby kolem plotu prošel turista, a husy kejhají jako o život. Kejhají, když cvičí rozběhy s létáním. Kejhají, když se baví mezi sebou. Kejhají, když se vás snaží přesvědčit o naprosté nezbytnosti dalšího kyblíku zrní nebo pořádné hrsti pampelišek. A kejhají, když se jim něco nelíbí. V tomto případě ještě navíc houseři syčí. S husami můžete být zcela bez obav, že vás někdo nečekaně překvapí.
Další výhodou jejich chovu je zisk opeřené sekačky s přihnojováním zcela zdarma. Sedm zobáků zvládne udržovat cca 1/4 hektaru ve stavu ukázkového anglického trávníku. Pravda, v zimě (ale i během roku) si sekačka ráda přilepší pšenicí nebo ječmenem. Přepočteno na dnešní ceny pohonných hmot se ale i tak metrák zrní navíc vyplatí.
Husy chované od malinka jdou s dostatečným množstvím pampelišek ochočit tak, že za vámi samy chodí, nechají se hladit a některé dokonce pochovat. Naše husy vedle toho i rády poslouchají pohádky. Takže když si Víla se Skřítkem sednou na terasu a začnou nějakou vyprávět, celé hejno se seběhne pod schody, uvelebí se, strčí hlavy pod křídlo a usne.
A včera přinesli naši milí opeřenci další dárek – první vajíčko. Skřítek ho našel při procházce s hafanem úplně náhodou vedle domu (na snášení do hnízda budeme muset společně zapracovat). Jako prvovýtvor mělo „jen“ dvojnásobnou velikost než vejce slepičí, žloudek byl ale nejméně trojnásobný. Po uvaření nepoznáte v chuti ani vůni mezi husím a slepičím vejcem rozdíl. A protože německá nosná husa může snést až 100 vajec ročně, máme se na co těšit 🙂
Ze zasněženého výběhu zdraví: Bělouš, Šedouš, Prcek, Pajda, Dvouprdkáč, Křikloun a Syčák 😉
0 komentářů