Často bývají zcela nečekané akce těmi nejlepšími. A už od prvního okamžiku víte, že vás čeká cosi neobyčejného. Vše začalo sotva pár dní poté, kdy Víla přidala panství do skupiny „Hlídání farem“ na FB. Zde se potkávají jak majitelé farem/statků/usedlostí, kteří uvítají pomoc či pohlídání (aby si alespoň někdy v roce mohli odpočinout na dovolené), s lidmi „hlídači“, kteří se rádi podívají na nová místa a za bezplatný nocleh (při práci často i stravu) pohlídají nebo pomohou.
Onoho osudného večera najednou Víle zavolalo cizí číslo a po zvednutí hovoru se ozvalo zhruba toto: „Ahoj, Vílo. Jsme Jirka, Terezka a pejsek Indigo a našli jsme vaše panství přes Hlídání farem. Pojedeme zrovna kolem, tak bychom vám rádi pomohli. Můžeme dorazit po neděli (byl, tuším, pátek).“ Tak lehce a přirozeně, že bylo hned domluveno 🙂
V pondělí ráno dorazili všichni tři společně v pojízdné rybě, tedy Kapříkovi, jak se jmenuje Jiříkova obytná avie. Našli jsme pro něj pěknou rovinku na spodní terase u domu, kde bez obtíží zaparkoval, a šli jsme se seznamovat.
Během snídaně jsme se dozvěděli, že Jirka v Kapříkovi žije už pár let, cestuje různě po světě a pouští se od dobrodružných výprav, přes sezónní práce po dobrovolnické projekty. Terezka zatím studuje v Olomouci a mimo jiné právě píše práci na rodové statky. Jelikož také hledají nějaký „svůj kousek země“, byli jsme pro ně jasnou volbou.
Dopoledne jsme společně prošli celou zahradu, poznávali se a sdíleli příběhy; odpoledne pak vylezli do podkroví a začali s přípravou pochozí podlahy. Klobouk dolů před Terezkou, která nám pomáhala i přes obavu z výšek a odmítala slézt dolů i přes opakované nabídky. Večer po uspání Skřítka probíhal v duchu deskových her a dobrou noc jsme Terce s Jirkou popřáli s pocitem, že vyprovázíme dávné přátele místo lidiček, co známe jen jediný den.
Následující den jsme pokračovali s podlahou – Víla s Terezkou nosily prkna k domu a Rytíř s Jiříkem je vytahovali nahoru a pokládali přes trámy. Za pár hodin bylo hotovo a opět zbyla spousta času na zábavu. Jak vidno, aby dílo přibývalo není tak nutná dlouhá pracovní doba, jako spíš dobrá společnost s ochotnýma rukama. Vlastně i pomocné tlapy přišly vhod, protože Indigo s Matýskem se zabavili vzájemně 🙂 (Indigo se slepičkami si na sebe během chvíle zvykli, takže vše probíhalo v klidu a pohodě pro všechny zúčastněné).
Středa byla vyhrazena výletu po okolí a procházce kolem hradu Houska. Po deštivých dnech konečně vylezlo sluníčko, takže se les i skály obrostlé mechem ukázaly našim hostům v plné parádě. Lezli jsme po stráních nahoru i dolů, hovořili o druzích domů a vázali věnečky z břečťanu na Vílino divadelní představení. Jirka s Terezkou plánovali navštívit ještě Terezčina známého, žijícího přes pár kopců od nás. Nakonec byl ale noční pochod odložen ve prospěch uťapaných nohou a také pro možnost, že nás vezmou zítra s sebou.
Poslední společný den jsme upekli chleba (pro nás i cestovatelům na další pouť), pohráli si s Indigem a po potvrzení, že smíme přijet všichni, jsme vyrazili směr „noví známí“. Vskutku „za pár“ kopci na nás čekal svět podobný tomu našemu. Mirek s Luisou také hospodaří na 3ha v duchu permakultury a samozásobitelství, žijí v maringotce už 12 let a zajímají se jak o sázení starých ovocných odrůd, tak o svobodné vzdělávání a žití. Loučili jsme se pozdě večer, bohatší o další spřízněné duše a vděční za vše – pomoc, sdílení i společné veselení.
Jirko a Terezko, moc děkujeme. Bylo nám ctí mít vás s Indigem a Kapříkem jako hosty a kdykoli budete mít cestu kolem, rádi vás uvítáme znovu 😉
Fallon&Ronis&Matýsek
0 komentářů