Protože svůj domov teprve budujeme, jsou ve stavu budování i veškeré tradice, které bychom chtěli společně prožívat a předávat je našim dětem. Staré a zažité se mísí s tím starším, ale v současnosti málo zažitým. Krásným příkladem těchto našich dilemat jsou třeba Slunovrat a Vánoce.
Komerční pojetí Vánoc jako svátku nákupů, hromady blyštivých zbytečností pod stromečkem a jídla tolik, že buď prasknete nebo krmíte slepice další týden zbytky od stolu, jdou zcela mimo nás. Přesto si oba z dětství pamatujeme ono dětské nadšení a rozzářené oči, když konečně zazvoní zvoneček a vy se smíte rozběhnout do obývacího pokoje, kde září rozsvícený stromeček, prskají prskavky a voní purpura. Nu a ano, i to v papíru zabalené překvapení k tomu patřilo.
Jenže jak to udělat, když vás srdce táhne k přírodním cyklům, ohňům pod hvězdnou oblohou a oslavě slunoratu? Když věříte, že ten nejcennější dárek je čas a energie vašich milovaných, nikoliv více či méně drahý obsah krásně zabalených krabiček?
My prozatím slavíme obojí (a na obém ještě potřebujeme pár let pracovat, než vše vyladíme k vzájemné spokojenosti 🙂 ).
Oslavu zimního Slunovratu jsme letos pojali jako čas věnovaný pouze nám a naší krajině, kdy skrze oheň a tóny písně děkujeme za vše, co k nám přišlo, a spolu s návratem Slunce zveme do života vše dobré. Vzhledem k tomu, že Rytíř až do poslední adventní neděle pobýval pracovně na Moravě, slavila pouze Víla se Skřítkem. Ohýnek rozdělaný v mírném dešti byl pouze z jednoho druhu dřeva místo devíti. O domácí šípkové víno měl Matýsek větší zájem nežli o pohled do plamene. Ovšem píseň byla zahrána od začátku do konce a bez povídání (když už byla slova příliš složitá na rychlé zapamatování, Matýsek se ochotně ujal role nosiče zapálené prskavky) 🙂 Za propůjčení písně moc děkujeme Katce Schwarzerové a záznam z polních podmínek máte tu.
Vánoce 2019 byly prvními, které jsme z většiny slavili doma na panství. Měsíc dopředu se nás rodina ptala, kde tedy na Štědrý den budeme, a my neměli odpověď. Chtěli jsme oživit ono dětské kouzlo a přenést ho k nám domů. A přitom si také užít společnosti příbuzných, jež šlo z rozličných důvodů navštívit pouze 24.12. Ještě dva týdny před Vánoci vše vypadalo, že tento svátek prostě proplyne kolem Housky a potkáme se s ním možná další rok. Jenže přišla změna 🙂
Při procházce po zahradě jsme objevili krásný smrček, velikostně akorát na terasu. Zatímco Máťa vyráběl dárečky z přírodnin, vyráběla Víla z téhož materiálu vánoční ozdoby (Z čeho, jak a proč si můžete přečíst v samostatném článku). A když nás při tom vyrábění chytla „mlsná“, místo sušenek jsme namleli mouku a upekli perníčky.
Přesívání mouky 
Šup s nimi na plech 
Vyndaváme z trouby 🙂
Maringotka zavoněla sušícími se plátky pomerančů a citronů. Dokonce i koledy jsme si pustili. Tedy pouze jednu, kterou se Víla potřebovala naučit pro výstup narychlo stvořeného pěveckého kroužku „Dáme to na první dobrou“ při rozdávání betlémského světla v Bořejově (Jste-li zvědaví, jde o „Dona nobis pacem“ v trojhlasém acapella 😉 ). Upéct si na štědrodenní snídani vánočku už byla maličkost.
24.12. jsme královsky posnídali my i naše slepičky, dozdobili stromeček a s blížícím se polednem vyrazili za rodinou. Přes lehce rušnější chvíle, kdy se sešlo a zároveň mluvilo 15 lidí, jsme si společnost našich milých hezky užili. Stejně tak i večeři a následné dárečkování u Víliných rodičů, které se neslo v příjemně neformálním a hlavně rodinně pohodovém duchu. Vidět tu čirou radost a nadšení v dětských očích žádná fotka ani video nenahradí, takže věříme, že si Vánoce s Matýskem pořádně užili i babička s dědou. V dešti a lehké mlze jsme se potom pozdním večerem vraceli domů. Ulice měst a vesniček zůstali ten čas vylidněné. Jen sem tam u kraje cesty bíle zazářilo zrcátko srny nebo na plotě mrskla ocasem kočka. A zatímco jsme projížděli hlubokým lesem kolem skal a tůní, zpíval z rádia do bubnování kapek Chris Rea vánoční píseň. Věřte nebo ne, v tu chvíli jsme cítili, jakoby nás kouzlo Vánoc opět pohladilo a ze světa se stalo zase o něco světlejší místo.
Fallon&Ronis
0 komentářů