Při pohledu zpátky můžeme směle prohlásit: „Přání se vážně plní. Tak pozor na to, co si přejete!“ 🙂
Ještě předtím, než k nám přišel Skřítek a pořídili jsme panství na Kokořínsku, jsme snili o dobrodružství. O cestách v obytném autě z místa na místo, pojízdné čajovně a kočovném divadle. O divoké přírodě, mytí v potoce a večerech u táboráku.
Kromě čajovny a kočovného divadla se nám zatím všeho dostalo požehnaně. Tehdy jako dnes však zůstává oheň ústředním motivem, kolem nějž se točí proud našich všedních dní.
Opřeni o vyhřátá kamna, s šípkovým čajem bublajícím na plotně a vůní dobrot v troubě můžeme s vděčností a nostalgií vzpomínat na doby, kdy se vařilo a pralo výhradně na venkovním ohništi a plenky schly na plotě (k nemalému překvapení kolemjdoucích turistů). Každá kapka horké vody se musela nejdřív nanosit od studánky, později z vyčištěné studny, do hrnce a ohřát nad plameny. Bez tepla ohně bychom sotva vydrželi podzim ve vojenském stanu natož zimu v maringotce…
Teď už máme na výběr. V třeskutých mrazech stačí ráno a večer zatopit v akumulačních kamnech, která vyhřejí jak přízemí, tak (díky hypokaustnímu systému) podkroví slamáku. Navíc Rytíř využil teplo z hypokaustu i k pohonu vestavěné sušárny ovoce. Dole i nahoře se jde přitisknout k teplým kachlím a na kamnech ve světnici si může poležet nebo posedět dítě i dospělý (pokud tam zrovna neschne obilí, neklíčí teplomilná zelenina nebo nekyne chleba 😀 ). Na pár polínkách Víla připraví na plotně snídani, oběd nebo večeři a s trochou dřeva navíc zároveň upeče v troubě chleba i koláč ke svačině. Nu a když přijde krásné počasí, užíváme si venku jako dřív: pečeme placky a těstové hady nad plamenem, zavařujeme povidla a zeleninové omáčky, cákáme se v kalfasech s vyhřátou vodou od slunce a pod venkovní vanou si klidně zatopíme, i když venku sněží. Pro tu romantiku 😉
Oheň je dar a my děkujeme, že ho v životě máme.
Fallon&Ronis
0 komentářů