Loni jsme měli na pořádné „zahradničení“ málo času a letos jen o trošku více, přesto jsme toužili po vlastní úrodě, i kdyby malinkaté. Ono takové domácí rajče, brambora nebo mrkev úžasně chutnají i voní a vůbec je z nich úplně jiný pocit než z běžné marketové produkce. A protože nám ze zpevnění příjezdové cesty zbylo cca 70 m3 hlíny, rozhodli jsme se vyzkoušet metodu Seppa Holzera spočívající v namíchání semínek na dlani a volném rozhození po půdě. Ať vyroste, čemu se bude nejvíce dařit. Permakulturní zvědavost Víle ovšem nedala, takže smíchala na některých „záhonech“ rostlinky vzájemně se podporující a jiné nechala na pospas přírodnímu výběru. Jedinou pravidelnou činností bylo zalévání v suchém období. Plevel jsme řešili pouze občasným vytržením bodláku nebo lebedy, když už přes ně nešlo vidět zeleninu.

Nyní můžeme s radostí oznámit, že pokus se zdařil, byť třeba z patizonů vyrostl jediný a to ještě o pár metrů mimo záhon, kam ho odfoukl vítr. Pro potěchu oka posíláme pár fotek z první části sklizně. Ještě nás čeká dalších cca 90 dýní hokkaido, desítka muškátovek, kyblík keříkových rajčat, ony zatoulané patizony a hromada mrkve. Pak už zbyde jenom pokračovat ve zpracovávání divoce rostoucího ovoce 🙂

Fallon&Ronis


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *