Stojím v Michalovcích na nádraží a čekám na autobus do Užhorodu. Nervozita, kterou lehce pociťuji už od rána, dosahuje vrcholu. Žaludek se scvrknul na velikost vlašského ořechu a srdce tluče, jako by se něco dělo.. A ono vlastně děje. Za chvíli mi cesta skutečně započne. A to, že mi Petr z Užhorodu zatím neodepsal, mi na klidu taky nepřidává. Nu ale nějak to zvládnu, budu muset.. Pokouším se uklidnit.
A v ten moment mi přichází zprávička od Blanky. Jako by to věděla… 🙂

Po krátkém psaní si se už opět culím od ucha k uchu a vím, že vše zvládnu.

Nyní jsem už uvelebený v autobusu. Lidmi je obsazena sotva polovina sedadel. Na zbytku jsou různé kabely, krabice a igelitky s nákupy a zavazadlový prostor pod autobusem je taktéž plný k prasknutí. Vedle toho vypadá můj batoh jako trpaslík 😀

Za chvíli jsme na hranicích. Pokračovat budu později….

Slovenští celníci vybrali od všech (krom mě, jsem asi jediný, kdo tu v buse není z Ukrajiny) pasy a Teď se na něco čeká.. Asi až ty pasy zkontrolují.

A jak že jsem se měl od neděle do dneška?
Odpočinkově 🙂
V neděli jsem ušel krátkou cca 10-12km trasu k vodní nádrži Suchá u vesnice Suchá nad Parnou. Vyrážel jsem až v pět odpoledne, ale že by bylo nějak míň parno mi tedy nepřišlo.


To vlevo uprostřed jsem přecházel v sobotu, dole v údolí je vodní nádrž u Lošenec a u stromu vpravo jsem odpočíval pár vteřin před vyfocením této fotky

A i po tak krátké cestě zalité dvěma pivy, jsem toho, když jsem uléhal, měl plný zuby. No a taky děsně pálily prasklý puchýře na chodidlech, co jsem si uhnal v sobotu 😀 Ale poctivě jsem je „léčil“ náplastí napuštěnou slivovicí a dnes už jsou nožky v pořádku.

V pondělí jsem se hned z rána vydal do Trnavy. A naštěstí se mi po chvíli a několika nezdařených pokusech podařilo stopnout auto. Naklaďák svážející dřevo. Jinak by cesta po silnici do Trnavy byla utrpení. Vlak do Popradu mi jel chvíli poté, co jsem dorazil na nádraží, a tak vše skvěle klapalo.

Poprad mě přivítal zataženou oblouhou. Chvíli jsem se motal kolem nádraží a přemýšlel kudy mám jít. A najednou přišel pořádný liják. Paráda 🙂 Hmm, ale po chvíli byl už tak prudký, že jsem i já vyhledal úkryt autobusové zastávky. A když už jen krápalo, vydal jsem se k Relimu. Cestu už jsem našel snadno.

Celé úterý bylo čistě relaxační. Chvíli skyperande s mojí Vílou 😉 a pak trocha chození po městě, kde jsem kupoval pár věcí. Jídlo, relax, večer pár pivek a spánek.

Dnes měl Reli pracovní cestu do Michalovců, tak mně dovezl autem až tam. Odeslal jsem mamce balík s pár věcmi, u kterých jsem naznal, že je tahám zbytečně, a šel na nádraží..

No a nyní stále čekáme na slovenské straně hranic.
A další povídání zase až příště 🙂


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *