Od zimy odpočívá slamák s novými okny a dveřmi. Konečně začal vypadat jako opravdový dům, radost pohledět. Jen ve stejné podobě zůstává dodnes, přinejmenším zvenčí. Jakmile je totiž pod 10°, hlína neschne a omítka padá. Kamnářská lepidla jsou o něco otužilejší, ale i ona pod 5° odmítají pracovat. A staré „klubky“ (plechová kamínka na tuhá paliva), zvládla při nule venku, zvednout teplotu právě na těch 5° (jak to vypadalo při -17 si jistě spočítáte sami). Takže i přes Ronisovu dobrou vůli navléct se do teplých vrstev a pokračovat ve stavbě kachlových kamen v přízemí, jsme i tuto činnost museli kvůli počasí přerušit.



Při čekání na opravdové jaro bez sněhových bouří však jde přeci jen něco dělat – vnitřní příčky. Jedna příčka se dá zvládnout za pár dní. Navíc jde postup kdykoli přerušit a vrátit se k práci znovu, jakmile je teplota opět snesitelná.



U nás budujeme dva druhy příček: „izolační“ a „akumulační“. Konstrukce izolačních příček je trochu širší – trámky 6×16 (mohly by být i tenčí, my použily, co zbylo), laťky a sláma jako výplň. Jedná se o stěny mezi pokoji v podkroví kvůli hluku a špajzu dole, kde potřebujeme držet chládek. Vztyčily jsme stojny, jednu stranu nahusto zalaťovaly a z druhé začaly postupně zaplňovat prostor menšími balíčky, které se po jedné řadě ukotvovaly proti vypadnutí další latí. Jakmile teploty venku přijatelně stoupnou, přijde na vrch ještě hliněný špric a vrstva omítky.

Základem akumulačních příček je hlína. Dlouho se nahřívá a pak postupně teplo opět uvolňuje do prostoru, stejně tak pracuje s vlhkostí. Obecně řečeno: v zimě (pokud topíte) drží teplo, v létě drží chládek, pohlcuje přílišnou vlhkost a suchý vzduch naopak zvlhčuje. Čím tlustší vrstva hlíny, tím silnější účinek (delší nástup i delší výstup). Akumulační příčky máme jen v přízemí – kolem koupelny, záchodu a jedné strany předsíně jsou úzké ze střešních latí 4×6 (dány na tloušťku stěny 4cm), přelaťovaných nahusto z obou stran tenkými laťkami . Nejprve jedna strana celá a pak druhá postupně „po chlívcích“, které se vyplňují hliněnou omítkou (hlína a písek v poměru 1:3 pro náš typ půdy a voda na doředění).



„Těžkou“ akumulační stěnu máme mezi světnicí a koupelnou. Protože na ni přímo navazují kachlová kamna a sporáček (tedy budou, hned jak je Ronis dostaví 😀 ), potřebovali jsme vyloučit z konstrukce dřevo. Zároveň se nám moc líbí opětovné používání materiálu a pocit, že tvoříte něco nového s kouskem historie. Proto jsme moc rádi kývli na kamarádovu nabídku a pomohli mu částečně rozebrat původní pekařskou pec v bývalém zájezdním hostinci. A z vepřovic (nepálených cihel), které se nám zde podařilo zachránit, je právě ona stěna. Hliněné cihly lepené v řadách opět na hlínu a nyní již nahozené hliněnou omítkou. Přestože vepřovice přímo nevidíme, je báječný pocit vědět, že tam jsou. Jako akumulační masa zároveň slouží všechny obvodové stěny včetně stropu v podkroví, které se postarají o příjemné klima v průběhu celého roku.

Držme si palce, aby šla paní Zima konečně do hajan. Až se tak stane, napíšeme vám zase něco o rozvodech vody a elektřiny ;-).

Fallon&Ronis


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *