O putování Rytíře Ronise za dětským snem. O hledání sebe sama. O dálkách blízkých i vzdálených.
Uff, to je zase vedro. Pohory zrovna vhodná obuv do města nejsou, o dlouhých, proti dešti navoskovaných kalhotách ani nemluvě.. Ale zase v nich po kapsách mám vše potřebné (i nepotřebné 😀 ). K cukrárně jsem sice dorazil, ale chvíli před tím jsem si dával zmrzlinu a tak jen dortíky Číst více…
Tak už mám v novém pasu první krásné červené razítko vstupu na Ukrajinu. Pasová prohlídka na Ukrajinské straně probíhala na chlup stejně jako na Slovenské. S jedním malým rozdílem, že tentokrát sebrali pas i mně. Do Užhorodu jsme nakonec dorazili místo v 16:10 asi o hodinu a půl později. Mé Číst více…
Stojím v Michalovcích na nádraží a čekám na autobus do Užhorodu. Nervozita, kterou lehce pociťuji už od rána, dosahuje vrcholu. Žaludek se scvrknul na velikost vlašského ořechu a srdce tluče, jako by se něco dělo.. A ono vlastně děje. Za chvíli mi cesta skutečně započne. A to, že mi Petr Číst více…
Zatim vše jde dle „plánu“. V úterý jsem dorazil do Lanžhota. Zde strávil příjemný den (no skoro dva) a dnes (čtvrtek 4.6.) už jsem na cestě. Lenošilo by se mi příjemně i dýl, ale po včerejším parném dnu jsem se rozhodl že je třeba vyrazit. Vedro má dle předpovědi ještě Číst více…
O čem že je vlastně řeč? Jaká cesta a kam, že o ní bude mít cenu psát? Loni, pár měsíců poté co jsem najednou zůstal sám a měl před rozvodem, jsem zvažoval kam v životě směřovat dál. Zůstat v domečku, který jsme společnými silami a s láskou se Soňou budovali, Číst více…
Trvalo hodnou chvíli, než jsme pro stavbu tvrze našli pomocníky, kteří se práce nebojí a do čeho se pustí, to dělají poctivě. Jmenují se Miro a Miša a pochází z Ukrajiny. Milují domácí produkty, ze své vlasti dobře znají dřevěné chaloupky s hliněnou pecí a jsou zvyklí, podobně jako my, Číst více…