Jsou tři hodiny ráno a Víla stále pobíhá po světnici, tichounce, aby nevzbudila Skřítka ani Rytíře, který již před časem od příprav „odpadl“. Hrnečky, konvice, sušené květy, med, pastelky… Ještě prádelní šňůra na obrázky. A kolíčky, na ty je nutno pamatovat! Tak, snad má konečně vše poskládáno do přepravek, přichystáno zapojit se do každoročního čajového svátku na pražském Vyšehradě. Ještě přidružit pár hodin spánku a výprava na Čajomírfest může začít.

Kokrhá kohout a jediný Skřítek vesele vyskakuje z lůžka, následován svými o něco ospalejšími rodiči. Rychlá snídaně, naložení oře a vzhůru za čajovým dobrodružstvím.

Přes poněkud ucpané tepny Matky měst výprava přeci jen dorazila na místo určení včas. Tedy před desátou ranní. Přibližně o dvě minuty :-). Milé průvodkyně u vstupu, volná stáj pro koně nedaleko a nádherné místo mezi duby navodily pohodovou atmosféru, v jejímž duchu plynuly oba dva dny jako horská říčka v letních nivách.

S úderem poledních zvonů otevřela improvizovaná čajová říše svou náruč dychtivým hostům a stejně tak i pestrobarevný pohádkový koutek U Rytíře a Víly. Z konvice začíná vonět odvar ze sedmi květů, omalovánky rozložené po stole lákají pohledy dětských návštěvníků. Do prvního pohádkového čtení zbývá ještě chvilinka a tak Víla uspává chlapečka v jeho skřítčím domku.

Mezitím přichází první host. Usměvavý mládenec s vlídnou tváří a srdcem na dlani. Při milém sdílení se šálky vyprazdňují a znovu plní, až nakonec přijde čas jít dál. Vždyť před čajovnou netrpělivě přešlapuje hejno dětí, hořících touhou po duhové kupě pastelek. Víly, draci, rytíři. Vše je zajímá a obrázky jdou z ruky do ruky. Spolu s šálky medem slazeného pokušení.

Jak slunce pluje oblohou z východu na západ a zpět, lidé přicházejí a opět se loučí, slova příběhů doplňují zpěv čajového nádobí, dunění desítek bubnů i něžný tón shakuhachi. Celou tu nádheru objímá vůně čajového i nečajového býlí a spolu s tlumeným hovorem kolem bambusových moří proniká kamsi pod povrch, kde v úrodném lánu srdce zvolna vykvétá čajová růže.

Zbývá tedy jen poděkovat. Za příležitost, za všechna krásná setkání, za inspiraci a za radost a klid, které k Čajomíru zkrátka patří. Díky a příští rok na „čajovanou“ 😉

Víla, Rytíř a Skřítek


0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *